Historie lesního majetku
Roku 1640 prodala císařovna Eleonora, kněžna z Mantovy majetek Rychnov s Borohrádkem Albrechtu Liebsteinskému z Kolovrat, po němž ho zdědil jeho syn František Karel, r. 1658 povýšený do hraběcího stavu. Ten v roce 1674 koupil panství Černíkovice a v testamentu prohlásil spojená panství Rychnov-Černíkovice a Borohrádek za majorát (fideikomis - nezcizitelnost, dědická posloupnost, svěřenectví majetku), do něhož nastoupil r. 1700 jeho syn Norbert Leopold Liebsteinský z Kolovrat. Ten koupil horské rezervátní lesy a vsi Zdobnici a Říčky i statek Vamberk. Po jeho smrti dědil syn František Karel, dále František Josef a jeho syn František Josef (do roku 1814), za něhož byly prodány dvory a v dosud uzavřených lesních komplexech vznikly četné lesní enklávy. Jeho nástupci pak bylo toto období charakterizováno jako období špatného hospodaření. Panství potom převzal syn František Antonín, který měl na hospodaření jen malý vliv, neboť byl zaneprázdněn státními funkcemi. Jeho smrtí v roce 1861 vymřela linie Kolovratů Liebsteinských.
V tomto roce byl prodán alodní statek Vamberk a fideikomisní Borohrádek, místo něhož se staly součástí fideikomisu bývalé rezervátní lesy (určené k těžbě dřeva pro stříbrné doly v Kutné Hoře), dosud držené jako alodium (pozemky nepodléhající feudálním povinnostem nebo břemenům). Novým držitelem se stal Karel Kolovrat Krakovský a jeho potomci. V roce 1924 byl zrušen fideikomis. Ve válečných letech 1939-1945 byl Kolowratský majetek ve správě německé Třetí říše. V roce 1948 při revizi pozemkové reformy zanikl velkostatek a lesy byly převzaty státem od posledního předválečného vlastníka Otmara Kolowrata Krakowského.
Po pádu komunistického režimu byly lesy, zámky v Rychnově n. Kn. a Černíkovicích, vodní plochy a zemědělské plochy, vydány v roce 1992 zpět rodu, a to konkrétně hraběti Kryštofu Kolowratu Krakowskému. Po jeho smrti v roce 1999 se stal vlastníkem na základě dědictví hrabě Jan Kolowrat Krakowský, který spravuje majetek do současnosti.
První lesmistr byl ustanoven v roce 1574 a pro lesy byl vydán zvláštní řád. Poté byly lesy dány k dispozici (rezerváty) kutnohorským dolům a po roce 1610 začaly značné těžby. Dřevo bylo plaveno po řekách ke Kolínu, kde byla složiště pro stříbrné doly v Kutné Hoře. Do počátku 18. století byly Kolowratské lesy ve značné části vymýceny a prodány, protože pro královskou komoru ztratily na dlouhou dobu cenu. Později byly tyto bývalé reservátní lesy spojeny a začleněny do jednoho celku s lesy velkostatku Rychnov - Černíkovice.
Až do roku 1875 se hospodařilo bez hospodářských plánů a na špatné úrovni. Teprve po tomto roce byla provedena revize lesního majetku a začalo se s lepším zpřístupněním horských lesů – budováním cest. Snahy o lepší hospodaření byly velmi často mařeny polomy větrem, sněhem a jinovatkou. V roce 1876 bylo ustanoveno místo lesního inženýra, jímž byl jmenován Alfred Baltus, který pod vedením lesmistra Antonína Melchara vypracoval nový lesní hospodářský plán, jehož předpisy platily od roku 1877. Od těchto dob již byly lesy obhospodařovány podle lesních hospodářských plánů až do současnosti, kdy mají desetileté období platnosti.
